Jak se dá přežít noc ve vraku na Pobřeží koster

Tuto drsnou a zároveň magickou část Namibie poznávám jen díky tomu, že jedu navštívit novou lodge, jedinou na Pobřeží koster, nazvanou Shipwreck Lodge. Byla otevřena teprve loni a již sklízí úspěchy a ocenění mezi ostatními „hotely“. Dvouhodinová cesta z airstripu v Möve Bay, kde nás vyzvedne náš průvodce, který se nám bude věnovat celé dva dny, utíká rychle. Hned zastavujeme u jedné z několika kolonií tuleňů. „Tato kolonie čítá zhruba dva tisíce jedinců“ začne vyprávět. Pozoruji, jak se někteří vyhřívají na sluníčku, jak někteří plavou a skotačí ve vlnách Atlantiku. „Také jsou ovšem jednoduchou a častou kořistí pro místní pouštní lvi, kteří se sem v poslední době začínají vracet,“ dodává. Lvi jsme tu neviděli, ale kdo si pochutnával na jednom uhynulém tuleni, byl šakal a kormoráni. Po cestě míjíme několik vraků, zrezivělý tank a traktor. Jedeme dál a krajina mění podobu. „Vypadá to tu jako na měsíci,“ říkám sebevědomě našemu hlavnímu průvodci Peterovi, tak jako bych tam už sama někdy byla. „Ano, to máš pravdu, tady se několik filmů o měsíci totiž točilo,“ odvětí Peter. Jsme malá skupinka čítající čtyři osoby a to včetně Petera Allisona, známého safari guru a autora tří knížek s povídkami z divočiny. Peter je neuvěřitelný vypravěč a má ohromné zkušenosti z afrického světa safari. Těším se na tuto cestu s ním. Z měsíční krajiny vjíždíme do písčitého království. Tuším, že se pomalu blížíme. První vrak konečně spatřím za jednou z tisíce dun. A za prvním je celá řada, uprostřed hlavní budova s restaurací, lounge a terasou. Dřevěné vraky se tyčí na pískovém podloží přesně jako ty opravdové vraky, které jsme před chvílí míjeli. Přemýšlím nad všemi zajímavými hotely, které jsem doposud navštívila a těžko si vybavuji některý, který by zapadl do okolního prostředí jako právě tento. S klíčem číslo 8 se jdu ubytovat. Jsem opravdu zvědavá, jak to v takovém vystajlovaném vraku vypadá. Každý pokoj je jeden samostatný lodní vrak. Přes malinkou terásku s posezením vcházím do prostorného, moderně ve dřevě zařízeného pokoje. Je útulný, s velikou postelí i denní pohovkou. Usedám na ní, zadívám se na poušť skrz prosklenou stěnu a pohled mi utkví na vzdáleném bouřícím oceánu. „Tak tohle je prostě bomba“ říkám si. Již jsem v poušti bydlela, ale tohle? Bydlím ve vraku, ale v naprostém luxusu. I koupelna je designová a s výhledy do pouště. Posuvné dveře, které oddělují ložnici od koupelny vypráví historii ztroskotané lodi, které je věnovaný každý pokoj. Moje loď Eduard Bohlen patřící hamburské společnosti ztroskotala v roce 1909 v husté mlze. Její vrak se nyní nachází několik set metrů od pobřeží směrem do vnitrozemí.

 

Poutavou fotogalerii a celý článek naleznete ZDE.